Kdysi jsem si říkala, že bych měla mít jednu hlavní vášeň. Něco, čemu se budu věnovat naplno a budu v tom skvělá. Jenže pak přišel stres. Hodně stresu. A právě moje „roztříštěné“ zájmy se ukázaly jako nejlepší záchranný kruh.
Toxická práce a neděle plná úzkosti
Jestli jsi někdy pracoval/a v toxickém prostředí, víš, jaké to je. Pocit sevřeného žaludku už v neděli večer, protože víš, co tě čeká. Stres, vyčerpání, neustálý tlak, pocit, že nic nestačí. Měla jsem to stejně.
Každý den jsem vstávala do práce s pocitem, že se plácám. Že nemám nad ničím kontrolu. Sžíraly mně špatné myšlenky a špatné scénáře co zase v práci podělá. A tak jsem hledala něco, co by mě udrželo nad vodou. Něco, co by mi alespoň na chvíli zaměstnalo hlavu a já si od černých myšlenek odpočinula.
Únik do kreativního světa
Začalo to omalovánkami. Jeden jsem byla v Actionu a skočily tam na mě alkoholové fixy a krásné sady po 12 kusech. Dokonce ještě se skvělým stojánkem. Ale dospělá žena a fixky? To jsem ještě netušila, že v zahraničí je to hit a že je to běžná záliba více tvůrkyň.
Možná to někomu přijde zvláštní, ale mně to zachránilo hlavu. Soustředit se na barvy, tahy, drobné detaily – to byla meditace, kterou jsem potřebovala.
Pak přišly další věci. Junk journal, tvoření ze samotvrdnoucí hmoty, diamond panting, háčkování. Každá nová záliba mi pomáhala odpojit se od reality a jen existovat v přítomném okamžiku.
Proč víc zálib a ne jen jedna?
Někdo má jednu vášeň, která ho naplňuje celý život. Já ale potřebovala změnu. Jeden den jsem potřebovala něco jemného – fixy a omalovánky. Jindy jsem se chtěla vyvalit na gauči a tak jsem háčkovala u oblíbeného seriálu nebo filmu.
A taky často se může stát, že tě jedna záliba omrzí, což je naprosto v pořádku. Není potřeba se do toho nutit, pokud to necítíš. Vždy je super mít možnost přesunout se k jinému tvoření.
Hobby jako terapie
Dnes už vím, že to nebylo jen „hraní si“. Byla to terapie. Byl to způsob, jak si udržet duševní zdraví, když všechno ostatní selhávalo. Možná jsem nikdy nebyla „nejlepší“ v žádné z těch věcí, ale na tom nezáleželo. Důležité bylo, že mi pomohly přežít.
A víš co? Díky nim jsem našla cestu ven. Přestala jsem se bát změny. Opustila jsem toxické prostředí a začala si budovat život, ve kterém mě kreativita provází nejen jako únik, ale jako součást každodenní radosti.
Pokud jsi ve stresu, zkus něco nového
Možná ti pomůže vybarvování omalovánek. Možná journaling. Možná úplně něco jiného. Důležité je dovolit si tvořit – ne pro dokonalý výsledek, ale pro ten pocit, že aspoň na chvíli vypneš hlavu. A pokud někdy budeš mít pocit, že máš „příliš mnoho“ zálib, vzpomeň si, že možná právě to tě drží nad vodou. ❤️
počet komentářů: 0