Možná jsi to slovo ještě nikdy neslyšela. Možná jo, a přesně proto jsi tady. Ať či tak, vítej. Tenhle článek je pro tebe.
Hobbyholik je člověk, kterého záliby baví tak moc, že u jedné prostě nevydrží. Ne proto, že by ho nebavila. Ale proto, že ho láká další. A další. A ještě jedna. Zní ti to povědomě?
Termín hobbyholik jsem si vymyslela sama, protože jsem prostě nenašla lepší slovo pro to, co se mi děje. Jednou háčkuju plyšáky, za týden peču kváskový chleba, za měsíc gravíruju laserem do dřeva. A mezitím mám v šuplíku rozdělaných minimálně pět projektů, ke kterým se „určitě vrátím." A to nemluvě o seznamu zálib, které jednou chci vyzkoušet až na ně přijde řada.
Jak se hobbyholik pozná?
Neexistuje žádný oficiální test (i když, kdo ví, třeba jednou bude). Ale jestli se ti stává aspoň tři z těhle věcí, diagnóza je celkem jasná.
- Koupíš kompletní sadu na novou zálibu a použiješ ji dvakrát.
- Doma máš krabice s materiálem na projekty, které „jednou dokončíš."
- Když ti kamarádka řekne o novém hobby, už googlíš kde koupit potřeby.
- Na otázku „co děláš ve volném čase" odpovídáš každý měsíc jinak.
- A nakupování potřeb tě baví skoro víc než samotné tvoření.
Jestli kýveš hlavou, gratuluju. Jsi jedna z nás.
Hobbyholik není nic negativního, je to identita
Dlouho jsem si myslela, že se mnou něco není v pořádku. Že normální lidi mají jednu zálibu a té se věnují. Že střídání koníčků znamená, že nic nedotáhnu do konce. Pak jsem si ale uvědomila, že mě právě to střídání nabíjí. Že ta dětská radost z něčeho nového je přesně to, co potřebuju.
Takže jsem si přestala vyčítat nedodělaný háčkované projekty ve skříni a začala jsem si říkat hobbyholik. S hrdostí.
A zjistila jsem, že je nás víc. Spousta holek (a kluků) kolem mě funguje úplně stejně. Jen se za to občas stydí. Tak tímhle říkám: nemusíš. Střídání zálib není selhání, je to životní styl.
A co teď?
Jestli se v tom poznáváš, ozvi se. Napiš mi do komentáře, kolik rozdělaných projektů máš doma. Já začnu: šest. Minimálně.
počet komentářů: 0