Znáš to. Uvidíš na Instagramu macramé a hned si objednáváš provázky. O týden později tě chytne pletení, pak zase chceš zkusit epoxidovou pryskyřici, a najednou máš doma tři nedodělané projekty a pocit, že je s tebou něco špatně. Nejsi sama. Tohle je přesně to, čemu říkám hobbyholik, a čím dál víc lidí si klade stejnou otázku: proč nedokážu u jedné záliby vydržet?
Není to nedostatek vůle
Když jsem před lety začínala s tvořením, myslela jsem si, že jakmile najdu tu svou jednu pravou zálibu, u ní zůstanu napořád. Nezůstala. Přišly omalovánky, pak háčkování, pak fáze, kdy jsem chtěla zkusit úplně všechno, co jsem viděla na sítích. Trvalo mi dlouho pochopit, že to není lenost ani neschopnost se soustředit. Je to prostě zvědavost, která nemá vypínač.
Nová dovednost, nový materiál, nový pocit, že ti něco jde poprvé, uvolňuje víc dopaminu než zdokonalování něčeho, co už umíš. Proto je tak snadné nadchnout se pro macramé v pondělí a v pátek už řešit, kde sehnat drátky na výrobu šperků. Tvůj mozek si prostě říká o další dávku toho pocitu "tohle jsem nikdy nezkusila."
Někoho může právě nadchnout už jen to načítání si veškerých informací o nové zálibě, shánění materiálů a vše okolo. Pak ani k samotnému tvoření nikdy nedojde.
Nedokončené projekty nejsou selhání
Tahle část bolí nejvíc. Krabice se zbytky příze, sada na vypalování do dřeva, kterou jsi otevřela jednou, rozdělaná půlka diamantového obrázku. Snadno se z toho stane pocit viny, obzvlášť když kolem sebe vidíš lidi, kteří léta dělají jednu věc a jsou v ní skvělí.
Jenže zkus se na to podívat jinak. Každý ten nedodělaný projekt tě něco naučil, i kdyby to bylo jen to, že třeba pletení zkrátka není pro tebe. To je pořád užitečná informace, ne prohra. A když se za půl roku k tomu pletení vrátíš s úplně jinou náladou, nemusíš se za to omlouvat. Zálibu nemáš proto, abys ji dokončila jako úkol ve škole, ale proto, aby ti dělala radost. Pokud tě to naplňovalo po dobu jednoho měsíce a pak ze dne na den přestalo, tak to splnilo svůj účel.
Jak si užít více koníčků a nezbláznit se z toho
Pár věcí mi pomohlo a možná pomůžou i tobě. Dej si limit na to, kolik rozdělaných věcí smíš mít najednou, klidně tři nebo čtyři, a než začneš pátou, aspoň jednu dodělej nebo si přiznej, že ji nedoděláš, a ulož ji na později. Nekupuj hned velké balení materiálu, dokud nevíš, jestli tě to fakt bude bavit. Malá zkušební sada tě přijde levněji než plná výbava na koníček, který za měsíc odložíš.
Taky pomáhá vést si jednoduchý seznam všeho, co jsi kdy zkusila. Já si to píšu do sešitu, klidně to může být poznámka v mobilu. Když se za rok podíváš zpátky, uvidíš, že to není chaos, ale docela pestrá mapa toho, co tě baví a co ne. Můžeš si to také větvit do myšlenkové mapy a třeba brzy přijdeš na to, že lze jednotlivé záliby propojit a využít jinak. A k tomu bys nemusela nikdy dojít, pokud bys právě nezkoušela stále nové záliby.
A hlavně, nesrovnávej se s lidmi, kteří dělají jen jednu věc. Někdo má radost z toho, že dvacet let zdokonaluje jednu techniku. Ty máš radost z objevování. Obojí je v pořádku, jen to vyžaduje jiný přístup k nakupování materiálu a jiná očekávání od sebe sama.
Hobbyholik jako identita, ne diagnóza
Padlo zde slovo hobbyholik, kterého jsem se ujala, ale ne jako nálepku pro problém, který je potřeba vyřešit. Je to spíš přiznání si, že máš nekonečnou zvědavost a že to je vlastně docela fajn vlastnost. Svět potřebuje lidi, kteří zkusí háčkování, pak keramiku, pak fotografování, a přitom si z každého tvoření něco odnesou.
Takže až příště otevřeš další nedodělanou krabici s materiálem a přijde ten pocit viny, zkus si místo toho říct, že sbíráš zkušenosti, ne resty. A jestli hledáš zálibu, kterou můžeš vyzkoušet bez velkého závazku, mrkni na moje kreativní sady, ať víš, jestli tě to chytne, dřív než investuješ do plné výbavy.
počet komentářů: 0